Phila Primus (1991) ve svých pracích, jež dosahují i značně velkých formátů, využívá formální postupy koláže a specifickou segmentací příznačně a pozoruhodně rozčleňuje vizuální pole jednotlivých děl. Dokáže skloubit i velmi odlišná měřítka a různost perspektiv a nechává tak v díle vyvstat různým rovinám bytí s jejich průniky, průhledy a vazbami. Vrstevnatost obrazu nezadržitelně expanduje směrem k plastičnosti.